Náš TIP

Přejetím myši po mapě, rychle získejte telefon nebo adresu nejbližšího Informačního centra ENVIC.

Klikněte na IC pro detail.


jste zde: úvodní » Informace o životním prostředí » Krajina » Významné přírodní lokality v okolí Plas


Významné přírodní lokality v okolí Plas

V blízkém okolí Plas se nachází několik geologicky významných přírodních lokalit :

Odlezelské jezero

   Jezero vzniklo bezprostředně po mimořádných deštích 25. a 26. května 1872, kdy rozvodněný Mladotický potok katalyzoval sesuv permokarbonských vrstev západního svahu Potvorovského kopce do údolí, které v noci z 27. na 28. května potok přehradily. Katastrofální povodeň nebyla jediným důvodem sesuvu – svah se neznatelně sesouval v důsledku své struktury, dále byla na kopci po staletí řada pískovcových lomů snižující stabilitu svahu a přispěl zřejmě i čerstvý zářez pro železniční trať Plzeň–Žatec.
   Udávaná hloubka jezera v průběhu času postupně klesá (v roce 1972 je udáváno 7,7 m, v roce 1999 už jen 6,7 m, v roce 2006 už jen 6,6 m), jezero se tedy rychle zanáší a bez lidského zásahu by mohlo během několika desetiletí zaniknout. K zanášení jezera však nedochází konstantní rychlostí, a tak nelze přesně určit, dojde-li k zazemnění jezera v řádu desítek či stovek let. Pod hrází lze najít na kaskádě potoka dva vodopády. Do jezera kromě Mladotického potoka ústí ještě Odlezelský potok. Systematický hydrologický průzkum jezera provedl Bohumír Janský, který je též mezi hydrology vášnivým zastáncem jména Mladotické jezero (narozen v Mladoticích).
   Jezero bylo jako jediné svého druhu v Česku vyhlášeno 7. března 1975 chráněným přírodním výtvorem na ploše 68,3 ha a ochranným pásmem 31 ha. Později se stalo přírodní památkou.

Viklany u Žihle – přírodní památka

   Chráněné území zahrnuje dvě skupiny žulových balvanů, které jsou ukázkou balvanovitého rozpadu hrubozrnné biotické tiské žuly v tropickém podnebí druhohor a třetihor. Nachází se v západní části Žihelské pahorkatiny v nadmořské výšce 522 – 545 m a zaujímá polohu 0,32 ha. Geologicky náleží území čistecko – jesenickému plutonu. První skupinu tvoří dva obrovské žulové balvany zvané Bába a Dědek. Bába je větší z nich, téměř monolitní balvan viklanovitého typu, vysoký 6 m a široký asi 12 m.

   Druhá část chráněného území U lomu se nachází asi 1 km západněji a představuje seskupení menších balvanů, vzniklých stejným způsobem a vytvářejících podobu skalního města. Území je chráněno již od roku 1933.

Rabštejn nad Střelou

   Historické město na severním Plzeňsku, část 9 kilometrů vzdáleného města Manětína. Rabštejn leží na řece Střele asi 30 kilometrů severně od Plzně. Většina městské zástavby leží nad pravým břehem řeky, na ostrohu ohraničeném strmými svahy na jihu a severu. Město se nachází uprostřed přírodního parku Horní Střela.
   Geologický podklad tvoří fylitické břidlice, které se tu asi do roku 1970 těžily. Byly používány jako střešní krytina např na Chrám sv.Víta v Praze, na střechu hradu Karlštejn nebo kostela v Manětíně.
   První písemná zmínka o hradu Rabštejnu pochází z roku 1269, kdy byl ve vlastnictví rodu Milhosticů. Po roce 1321 koupil rabštejnský statek Oldřich Pluh, předek významného rodu Pluhů z Rabštejna. Oldřich byl královským podkomořím a stal se oblíbencem krále Jana Lucemburského. Přestavěl zpustlý hrádek na významné šlechtické sídlo a založil na předhradí opevněné město, kterému vymohl 21. září 1337 pražské městské právo.

   V držení rodu Pluhů Rabštejn dlouho nezůstal, neboť Oldřichovi synové byli nuceni roku 1357 město a hrad prodat za 3000 kop grošů míšeňských císaři Karlu IV. Karel IV. si byl totiž vědom strategické polohy hradu a města na obchodní cestě z Prahy do Chebu a dále do Bavorska a chtěl je mít ve svém majetku. Tak se stal Rabštejn královským zbožím, které spravoval purkrabí. Císař zde často pobýval a výnosy z něho daroval roku 1370 své manželce Elišce Pomořanské. Zároveň Karel IV. udělil v roce 1375 městu právo vybírat clo na zmíněné obchodní cestě. Roku 1397 postoupil Karlův syn Václav IV. hrad Benešovi Čertovi z Hořovic jako zástavu za 1600 kop grošů českých.
   Význam Rabštejna však postupně klesal. Vzdálenost od centra panství i stísněný sídelní prostor bránily rozvoji průmyslu i další zástavby. Obyvatelstvo se živilo nevýnosným zemědělstvím a řemesly, mezi nimiž vyniklo zvláště tkalcovství - roku 1836 zde bylo na 20 stavů. Kromě běžných řemesel zde byly i dvě dílny na malování hracích karet. Poslední šlechtickou majitelkou až do roku 1945 byla Terezie Seilern-Aspang, rozená Lažanská.
V posledních letech dochází k pozvolnému oživování města, které dnes obývá pouhých 23 stálých obyvatel. Vznikly tři nové restaurace a ubytovací zařízení s provozem alespoň v letní turistické sezóně, přijíždí také stále více návštěvníků. Od srpna 2010 v Rabštejně pracuje tříčlenný osadní výbor, v září se konala po mnoha desetiletích obnovená mariánská pouť a byl zpřístupněn alespoň kostel (včetně věže) a loretánská kaple. Rabštejn nad Střelou je dnes považován za nejmenší české historické město. Dle Guinessovy knihy rekordů je nejmenším městem na světě Hum v severním Chorvatsku. Ani jedno z obou historických měst není samostatné (Hum je částí města Buzet), ale Hum má o 4 obyvatele méně než Rabštejn.

Památky
   Historické jádro Rabštejna nad Střelou bylo pro svůj význam a dochované památky 10. září 1992 prohlášeno městskou památkovou zónou - zřícenina gotického hradu ze 14. století, zachovaly se zbytky bašty a obranné věže zvané Dlouhá, zřícenina hradu Sychrova, zachovala se věž zvaná Tupá, barokní zámek z roku 1705, bývalý klášter servitů, barokní klášterní kostel Panny Marie Sedmibolestné vystavěný podle plánů Anselma Luraga, loretánská kaple z roku 1671, městské opevnění, zejména zbytky Dolní brány, řada zděných, roubených a hrázděných historických staveb, kamenný most zřejmě ze 14. století, židovský hřbitov z 18. století, smírčí kříž z roku 1583, řada barokních kapliček a sochařských děl.

Přírodní rezervace Kozelka

   Nachází se 5 km západně od Manětína v katastrálním území obcí Doubravice, Mezí, Újezd. Zvláště chráněné území je tvořeno rozsáhlým vrchem s plochým temenem tzv. stolovou horou. Vrchol Kozelky má nadmořskou výšku 659,8 m n.m.. Vrcholová plošina je zřetelně poznamenaná procesy pleistocénního (starší čtvrtohory) mrazového zvětrávání, jehož stopy jsou dobře patrné na západním okraji Kozelky a východní části Doubravického vrchu. Lávový příkrov se zde rozpadá na mohutné skalní bloky podél puklin. Mimo periglaciálních jevů jsou zde dobře vyvinuté pseudokrasové závrty (mísovité, puklinové, rýhové prohlubně)  typické pro krasová území. Výhřevný trachybazaltový substrát vytváří příznivé podmínky pro rozvoj pestré suchomilné a teplomilné vegetace (Lilie zlatohlavá).  Nevhodnou výsadbou kulturního boru však došlo k jejímu nežádoucímu ovlivnění. Vegetace si tak zachovala přirozený charakter pouze místy.
   Členité skalní stěny jsou přirozeným místem výskytu výra velkého.

Kaolinový lom v Kaznějově a Horní Bříze

   Kaolin vznikl kaolinizací živců karbonských arkón. Těží a těžil se na mnoha místech západních Čech, na lokalitách jako jsou Chlumčany, Chotíkov, Horní Bříza, Kaznějov – největší kaolinové ložisko v České republice. Hloubka těžby je dána hloubkovým dosahem kaolinizace a pohybuje se v rozmezí 30 m – 80 m.

Hromnické jezírko

   Patří do kategorie přírodní památka, je chráněno od roku 1975, rozloha: 12,41 ha,
hloubka: 60m. Jedná se o jámový lom, 0,5 km severovýchodně od obce Hromnice.

   Horninovým podkladem jsou téměř vodorovně uložené chloriticko – sericitické břidlice svrchního proterozoika, obsahující místa s vysokým obsahem sulfidů, zejména pyritu (tzv. kyzové a kamenečné břidlice). Ty byly s různou intenzitou těženy od 16. století. V 16. – 18. století se z břidlice vyráběl kamenec. Roku 1802 získal zdejší doly a chemické závody J. D. Starcka, a zavedl zde výrobu dýmavé (české) kyseliny sírové H2S2O7, lidově zvané oleum.   Starckovy závody byly v podstatě jedinými výrobci dýmavé kyseliny sírové, a to i na evropské úrovni. Roku 1877 se však firmě Zimmer v Mannheimu podařilo zavést levnější způsob výroby kyseliny sírové. A tak docházelo k neustálému snižování počtu Starckových odběratelů, až v roce 1896 byla výroba české dýmavé kyseliny sírové náhle zastavena.
   Po ukončení těžby byla zavalena odvodňovací štola a v odklizu se vytvořilo jezírko s kolísavou hladinou. Díky vymýlání síranů z okolních hald má voda v jezírku načervenalou barvu. Voda v jezírku je silně kyselá s pH 2,6 – 2,8 a je kromě řas prakticky bez života.
   Okolní haldy zarůstají pouze řídkou vegetací, tvořenou břízou bradavičnatou, borovicí lesní, jeřábem ptačím, topolem osikou a krušinou olšovou.

autor : Ivo Kornatovský

Odlezelské jezero
Skalní město - viklany
Dědek
Bába
Rabštejn nad Střelou
Kozelka
Kaolinový lom u Kaznějova
Kaolinový lom u Horní Břízy
Hromnické jezírko
 

 

© Všechna práva vyhrazena ENVIC - ENVironmentální Informační Centra Plzeňského kraje  - envic.cz

tvorba webových stránek ANTstudio.cz | Administrace