Vrch svatého Vavřince - regionální biocentrum v západních Čechách

Zejména botanicky velmi zajímavá lokalita s pohnutou historií. Vrch svatého Vavřince, který dostal název podle zde stojícího stejnojmenného středověkého kostelíka, se nachází v okrese Domažlice mezi obcemi Tasnovice a Štítary, nad levým břehem toku Radbuzy.


Historie

Lokalita byla odedávna osídlena a využívána lidmi a jejich domácími zvířaty. Pamatuje nejspíše už první zemědělce, kteří na Domažlicko přišli v době bronzové a po kterých se zachovala v krajině množství mohylových pohřebišť a pozůstatky hradišť. V mladší době železné vrch pravděpodobně obývali Keltové. Koncem 7. století se v Plzeňském kraji objevili první Slované, kteří postupovali zřejmě proti proudu řek, až v 10. století založili na vrchu svatého Vavřince hradiště.

Dnes je toto hradiště se svými třemi pásy mohutných valů největší v kraji. Slované chovali kromě skotu také stáda ovcí, která se pásla volně bez stájí a ohrad, hlídaná pouze psy proti útokům vlků a medvědů. Díky skalnatým svahům nevhodným pro zarůstání lesem a strategické pozici nad řekou Radbuzou, byl zmíněný vrch pro lidi velmi přitažlivý a tak byl kontinuálně zemědělsky obhospodařován a mohla se na něm vyvíjet rostlinná společenstva světlomilných druhů. Zásadní zlom nastal vysídlením místního obyvatelstva německé národnosti a násilnou kolektivizací zemědělství ve druhé polovině 20. století, která znamenala konec pastvy domácích zvířat a následné postupné zarůstání volných ploch křovinami. Kromě zarůstání trnkami a hlohy utrpěly trávníky světlomilných druhů rostlin také výsadbou trnovníků akátů na úpatí kopce. Akáty se následně postupně dostávaly stále výše do svahů a měnily půdní podmínky, především svým špatně rozkládajícím se toxickým opadem. Rovněž negativně působily na vegetaci obohacováním půdy o dusík pomocí hlízkových bakterií vázaných na jejich kořeny. Z původních druhově bohatých trávníků v akátinách tak nezbylo zhola nic. .

Současný management

Koncem devadesátých let minulého století si vzala nad lokalitou „patronát“ Základní organizace Českého svazu ochránců přírody a uživatel pozemků Václav Pikhart, a za pomoci finančního příspěvku z  Programu péče o krajinu (dále jen PPK) začala s každoročním kácením souvislých porostů křovin a akátin na strmém skalnatém jižním svahu. Z vyřezaných křovin byl pod vrchem vytvořen val, který slouží k úkrytu a hnízdění ptáků. Na vyřezaných místech byla v roce 2000 zavedena pastva ovcí a koz o počtu do 35 ks na ploše 3 ha, aby se zabránilo dřevinám ve zmlazování a opětovnému zarůstání. Od roku 2003 je podporována finančními prostředky z PPK. Na výše položených plošinách hradiště lemovaných svahy s věnci křovin se v letech 2003 - 2004 páslo 4 až 8 kusů jalovic soukromého zemědělce, nyní zde na 8 ha rovněž probíhá pastva ovcí a koz občas vystřídaná pastvou 3 – 5 jaků. V kácení křovin se stále pokračuje. Pro celkovou vyváženost prostředí se jihovýchodní část ponechává s minimálními zásahy a stále ji pokrývá plášť křovin.

Za účelem zaznamenání vývoje vegetace pod probíhajícím způsobem obhospodařování jsme na studovaném území založili trvale monitorovací plochy (TMP): Sladký (od roku 2006) 6, Fulínová (od roku 2007) 15, z toho společných 5. Na plochách se každoročně provádí fytocenologické snímky a zjišťuje se kvantitativní i kvalitativní zastoupení jednotlivých taxonů uvnitř i v okolí plochy. Plochy se „snímkují“ jak v jarním, tak i v časně letním aspektu, kdy je zastoupení jednoděložných rostlin nejmarkantnější. Sledovány jsou zde biotopy jednak fytocenologicky zařaditelné (sv. Arrhenatherion elatioris, sv. Hyperico perforati-Scleranthion, sv. Koelerio-Phleion phleoidis), tak i biotopy v různém stupni sukcese v závislosti na probíhajícím managementu. Pro krátký časový interval sledování ploch lze zatím jen obecně konstatovat, že vyřezané křoviny z TMP nemizí, ale nerozšiřují se, kvůli své mezernatosti mají však stále větší druhové zastoupení cévnatých rostlin. Také lze zaznamenat závislost klíčení některých efemérních rostlin na větším přísunu srážek v jarním období. Větší pokryvnosti či přerušení absence na sledovaných plochách měli v roce 2009 např.: rozrazil jarní (Veronica verna), rozrazil rolní (V. arvensis), violka rolní (Viola arvensis), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum) a pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta).

Vývoj akátin pod současným způsobem ohospodařování

První rok po vykácení akátin a bezu černého zůstala téměř holá půda. Z původního průměru 8 druhů rostlin na metr čtverečný v roce 2007 se druhové bohatství do roku 2009 téměř zdvojnásobilo. Na první pohled však zaregistrujeme především husté porosty kopřiv, kterým se v dusíkem bohaté půdě velmi daří a které se dále rozšiřují. Pokusy s klíčením ovčího trusu bylo zjištěno, že velké zastoupení mezi vyklíčenými semenáčky má právě kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Z výzkumů však také vyplývá, že obsah dusíku na stanovišti se pomalu zmenšuje. Druhy objevující se v TMP nově nebo zvyšující své poměrné zastoupení jsou spíše druhy ruderální jako je starček obecný (Senecio vulgaris), sveřep střešní (Bromus tectorum), rozrazil laločnatý (Veronica sublobata) a kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris). Přibývají však i druhy skalních stepí jako kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), jetel rolní (Trifolium arvense) či osívka jarní (Erophilla verna). Velkým překvapením a zároveň úspěchem je objevení a šíření kriticky ohroženého (ČS ČR) jetele žíhaného (Trifolium striatum).

Vývoj zmlazujících trnek

Díky pastvě ovcí část zmlazujících trnek a hlohů definitivně umírá, ale těchto případů není mnoho. Spíše můžeme říci, že se keříkům těchto náletových dřevin díky pravidelnému zaštipování ovcemi a kozami nedaří rozrůstat. Z průměrného počtu 16 druhů na metr čtverečný od roku 2007 se toto množství zvětšilo až na 23 druhů na metr čtverečný. Výrazně se zvětšuje poměrnézastoupení jednoletek odpovídajících vysychavým a mělkým půdám jako je pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta), osívka jarní (Erophilla verna), bělolist rolní (Filago arvensis) nebo violka rolní (Viola arvensis). Dále také zvyšují svoji pokryvnost druhy okolních stepních trávníků jako kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), jetel rolní (Trifolium arvense), mochna stříbrná (Potentilla argentea). Trávníky se však od zbytků stepních trávníků, které se nacházejí v okolí této vegetace, liší především svou zapojeností. Vegetace mezi keříčky trnek je výrazně vyšší a hustší díky zvýšenému obsahu živin v půdě způsobenému dřívějším hromaděním opadu z keřů před jejich odstraněním.

Druhové zastoupení „stepních“ trávníků

I na „stepních“ trávnících dochází během let ke zvyšování počtu druhů na metr čtverečný. Z průměru necelých 16 se jejich počet zvýšil za dva roky až na 22 a místy dosahuje až 26 druhů na metr čtvereční. Svoji pokryvnost zvyšují především jednoletky - pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum), šedivka šedivá (Berteora incana) a ohrožený bělolist rolní (Filago arvensis). Také rostliny adaptované na pastvu se zde objevují, tedy rostliny, které se brání okusu nebo jsou přizpůsobeny k rozšiřování zvířaty, jako je hadinec obecný (Echium vulgare), užanka lékařská (Cynoglossum officinale) a svízel přítula (Galium aparine).

Význam a budoucnost vrchu svatého Vavřince

Na cennost území upozornil již Doc. RNDr. Vladimír Skalický, CSc. ve svém posudku v roce 1992, který vypracoval pro pracovníky okresního aktivu ochrany přírody v Domažlicích a v Horšovském Týně. V posudku autor uvádí: „...lokalita je cenná i přírodovědecky, zejména vegetačně. Dlouholeté odlesnění od prehistorických dob a tisícileté využívání ekosystému jako pastvina, zachovávalo dvě hlavní skupiny společenstev: subxerofilní trávníky svazu Bromion erecti a křovinná společenstva svazu Prunion spinosae. Představuje izolované mezné rozšíření tohoto společenstva inklinujícího ke svazu Koelerio-Phleion phleoidis, vysunuté do chladnějších a vlhčích poloh směrem k Českému lesu“. Pro svou vysokou biologickou hodnotu byl též vrch sv. Vavřince, s přilehlou nivou Radbuzy, včleněn v rámci sítě ÚSES jako regionální biocentrum (RBC). V rámci projektu „Optimalizace sítě maloplošných zvláště chráněných území v ČR“ byla též pod kódem CZ 0326237 navržena v roce 2006 k ochraně xerotermních biotopů. Tyto biotopy hostí řady vzácných a regionálně významných druhů rostlin a živočichů. Nižší rostliny zde reprezentují dosti početné populace lišejníků (PEKSA 2010), zejména na stepních trávnících zde roste velké množství dutohlávek rodu Cladonia - C. arbuscula, C. ciliata, C. foliacea, C. furcata a C. rangiformis. Na obnažené půdě ještě Cladonia polyophora, C. chlorophaea agg. a C. subulata. Makrolišejníky zde zastupují pukléřka Cetraria aculeata a hávnatka Peltigera rufescens. Jižně orientované skalní výchozy zde hostí bohaté terčovky Parmelia saxatilis, Xanthoparmelia conspersa, X. cf. stenophylla, X. verruculifera. Keře trnek a hlohů porůstají lišejníky rodu Hypogymnia, Melanelia, a též i Physcia stellaris, Ramalina farinaceae, několik druhů rodu Usnea.

Ze vzácných druhů vyšších rostlin je to například: vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), jetel žíhaný (Trifolium striatum), černýš rolní (Melampyrum arvense), radyk prutnatý (Chondrilla juncea), pelyněk obecný (Artemisia absinthium), pilát lékařský (Anchusa officinalis), užanka lé (Cynoglossum officinalis), křivatec luční (Gagea pratensis), prvosenka jarní (Primula veris) nebo zkařskávonek klubkatý (Campanula glomerata). Z motýlů je to otakárek fenyklový (Papilio machaon) a nesytka česká (Pennisethia bohemica). Z brouků se zde můžeme setkat se vzácnými taxony, v regionu s ojedinělým výskytem, například: nosatci Trachchyphloeus angustisetulus, T. aristatus, T. bifoveolatus, T. asperatus - jedná se o nelétavé, pomalu se šířící druhy bezlesích území sušších a teplejších poloh (BENEDIKT 1986), střevlíkem Masoreus wetterhallii, který je v celé ČR vzácným druhem typickým pro suchá až velmi suchá stanoviště bez zastínění (stepi) / nejbližší nálezy jsou až na Radnicku v okrese Rokycany (HŮRKA 1996), drabčíkem Scopaeus pusillus - druh teplejších poloh (xerotermních strání), na celém území ČR vzácný / vázaný na dnes již izolované lokality (BOHÁČ 1985). Z ostatních regionálně vzácných druhů brouků se zde vyskytují: střevlíci Amara equestris, Harpalus pumilus, Microlestes maurus, Syntomus foveatus, mandelinka Labidostomis longimana, drabčíci Stenus geniculatus, Metopsia clypeata, potemníci Opatrum sabulosum, Crypticum aquisquilius (KEJVAL 2006). Z dalších živočichů jsou to především: užovka hladká (Coronella austriaca), zmije obecná (Vipera berus), krutihlav obecný (Jynx torquilla), ťuhýk obecný (Lanius collurio), včelojed lesní (Pernis apivorus) nebo ostříž lesní.(Falco subbuteo).

Z výše uvedeného je patrné, že budoucnost rozmanitosti rostlinných společenstev, rovněž i samotných druhů rostlin a živočichů, úzce závisí na udržení nastartovaného způsobu hospodaření na lokalitě. I když jsou dnes finanční příspěvky všemožně kráceny, věříme, že se najde způsob jak na této významné lokalitě západních Čech zajistit pokračování managementu alespoň nejohroženější partie vrchu sv. Vavřince. Nepokračováním v hospodaření, by zde byly znehodnoceny výše zmiňované finanční prostředky, lidská angažovanost, ale především by utrpěla biodiverzita regionu.

Literatura:
- BARUŠ V. et OLIVA O. (1992): Plazi-Reptilia. Fauna ČSFR, Academia, 26, 222 pp.
- BENEDIKT S. (1986): Zajímavá fauna terikolních nosatců na Radnicku. Zprav. Zpč. pob. ČSE v Plzni: 7-8
- GROESSLOVÁ K. (2007): Štítarský kopec. - URL: http://www.csoplibosvary.enc.cz.
- HŮRKA K. (1996): Carabidae České a Slovenské republiky, Kabourek, Zlín, 565 pp.
- CHYTRÝ M., KUČERA T. et KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. – 307 p., Praha.
- KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J.  ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně ČR. (Key to the Flora of the Czech Republic.) – 928 p., Academia, Praha.
- MUDRA P. et SLADKÝ J. (2001): Příspěvek k poznání vegetace amfibolitových pruhů mezi Hostouní a Vidicemi na Domažlicku. - Erica, Plzeň, 9: 73-86, 2001.
- PEKSA O.(2010): Exkurze Západočeské pobočky ČBS na Štítarský kopec. - Calluna, Plzeň, 1/15: 5.
VYDROVÁ A., KUCHAŘOVÁ P. et GRULICH V. (2006): Optimalizace sítě maloplošných zvláště chráněných území v České republice. Vč. sb. přír. - Práce a studie, Pardubice, suppl. 1 (2006)

autorka:Martina Fulínová - studentka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy

autor článku:
Jiří Sladký  
botanik AOPK ČR, středisko Plzeň, externí spolupracovník Environmentálního informačního centra Domažlice

Článek byl dne 04.10.2011 zveřejněn na www.priroda.cz