K vývoji skládkování a odpadových technologií aneb něco historie neuškodí

K vývoji skládkování a odpadových technologií
aneb něco historie neuškodí

Skládky komunálních odpadů se plní - historie zpracování odpadů v Evropě
Volná varianta na nerudovskou otázku „Kam s ním?“

Motto:
”Kampak se dává taková sláma stará?” ”To já nevím!” ”Hm,” povídám najednou, ”Zde tumáte peníz, jenž je šesták. Jděte tamhle do toho vysokého domu. Tam mají jámu na smetí – dejte domovníkovi ten peníz šesták a on vám dovolí, abyste do jámy vysypala slamník.” Vždyť on rozum mužský také není zrovna k zahození! Šla a přišla. Že prý domovník nechce. Že prý tam do jámy házejí služky také horký popel a sláma by se mohla vzchytit. A jáma by prý také byla brzy plna a sedlák si teď pro smetí nepřijede, až v zimě, teď prý má doma dost co dělat. ”Tak co?” „Já nevím!”
Z fejetonu „Kam s ním?“ Jana Nerudy v Národních listech

ÚVODEM
Trampoty se slámou ze starého slamníku ve fejetonu z konce 19. století měly dobrý konec. Slámu si nakonec vzala mlíkařka pro stlaní doma do chlévě - dnes bychom řekli - materiálově využila odpad. Ale nyní, na počátku 21. století, jsme přece jen někde jinde. Jsme technologicky vyspělá společnost, ale způsobem života patříme ke konzumní společnosti, která nevyužívá suroviny dokonale a proto vznikají velká množství odpadů, které by si ani pan Neruda nedovedl představit, natož řešit co s nimi. Protože si říkáme, že jsme ona technologicky vyspělá společnost, tak víme, co  s odpady máme činit. Děláme to ale vždy v souladu s onou vyspělostí?

Za nejstarší skládku odpadů na území naší republiky můžeme považovat skládku mamutích kostí z více než stovky mamutů u tábořiště lovců mamutů ze starší doby kamenné (gravettienu - asi 30.000- 15.000 let př.n.l.) v Dolních Věstonicích (obr.1), z Předmostí u Přerova podobná skládka s kostmi více než 1.000 mamutů. Z doby kamenné jsou skládky kostí, střepů a popela (hromady odpadků) popsány z Norska, mladšího datování jsou z Dánska (nazývané kjøkkenmøddingy) - tvořené mušlemi, pozůstatky ryb a zvěře a další. Z těchto dob lze také mluvit v dnešní moderní mluvě o materiálovém využití odpadů, tedy využití odpadu - kostí ulovených zvířat pro výrobu zbraní a ozdob, i jako stavební materiál (nosná kostra obydlí). Recyklaci jako systematickou činnost, vedoucí k přepracování druhotných surovin na znovupoužitelnou surovinu lze archeologickými nálezy u nás doložit do doby ze střední a mladší doby bronzové, tedy od 17. do 10. stol. př. n.l. (před více než 3000 lety), kdy byly organizovaným sběrem sbírány k přetavení poškozené a nepotřebné předměty z bronzu.
Ve středověku (až do novověku) se odpady většinou vyhazovaly na hnojiště, zvláštními smetišti jsou studny zasypané odpady našimi předky (např. v Praze, Plzni, Mostu a jinde), které tak vypovídají o jejich vztahu k bezprostřednímu životnímu prostředí (vodě). Nakonec se k němu zachovali podobně jako prapředci z doby kamenné v Dolních Věstonicích na obr.1., kdy skládku kostí umístili za potok (vlevo na obr.) hned vedle svého sídliště. Později takováto smetiště (jako zdroj problémů - zejména při epidemiích nemocí) již nutila představitele měst k jejich odstraňování z obvodu měst. Například město Hamburk začalo s organizovaným odvozem odpadu z města okolo roku 1600, po vypuknutí epidemie moru v r. 1597. Epidemie cholery v r.1892 vedla správu města v r. 1893 k rozhodnutí o stavbě spalovací pece na odpady v anglickém stylu.
Ve vrcholném období průmyslové revoluce se zvyšuje produkce pevných odpadů, začínají se tvořit efektivní systémy nakládání s odpady - pevné odpady se odvážejí na skládky a pro splašky se budují centrální kanalizace. Okolo r. 1870 se objevují problémy s kapacitou skládek. Řešením je spalování odpadů, které zmenšuje jeho objem. Spalování je jednoduché, odpad se spaluje na spalovacím roštu, kam je nejprve vhazován lopatami, později technologiemi pro větší množství (obr. 3).
Nejstarší systémové spalování komunálního odpadu v Evropě se datuje do roku 1870 v Londýně (v části Paddington), po něm do Bruselu v r. 1892 (dvoulinkové zařízení). První velké spalovny vznikly v letech 1876 - 1877 v Leedsu, Manchestru a Birminghamu. V roce 1892 bylo v Británii již padesát spalovacích zařízení. Spalovna v Hamburku zahájila pravidelný provoz v r. 1896, měla 36 pecí a byla první spalovnou městského odpadu na evropském kontinentu. Spaloval se odpad nejprve bez jakéhokoliv čištění kouřových plynů a bez využití tepelné energie. Základními úkoly těchto zařízení bylo zneškodnění choroboplodných zárodků v odpadech a snížení objemu (množství) odpadu.
V Čechách byla první spalovna odpadů postavena v Brně v r. 1905 (spoluvýroba el. energie, provozována do r. 1941) (obr.2). V Praze byla postavena spalovna ve Vysočanech v r.1933 (kapacita 2.000 t/rok ), patřila v té době mezi nejmodernější v Evropě. Spalovala odpady do roku 1958, získané teplo bylo využito pro vytápění, po ukončení spalování odpadů sloužila jako teplárna. Zbořena byla na počátku 21.století.
V Evropě (EU) je dnes v provozu více než 340 zařízení na využívání komunálního odpadu a několik tisíc skládek odpadů.
V r. 1989 bylo na území ČR cca 15.000 skládek (každý okres, bylo jich 75 měl evidováno 200-300 skládek, tzn. že každá obec měla 1 - 2 i více nezabezpečených skládek). V r. 1992 (po vydání zákona o odpadech) jich bylo 2.044 a v r. 1996 (do kterého platila výjimka na provozování nezajištěných skládek) bylo 381 skládek.
V ČR je v současnosti v provozu 182 skládek odpadů, z toho 26 skládek nebezpečného odpadu (NO). Všechny skládky jsou zabezpečené podle zákona o odpadech, tedy podle předpisů EU. Dále jsou v ČR 3 zařízení na energetické využití (komunálních) odpadů (ZEVO) a 28 spaloven nebezpečného odpadu.
ZEVO (=spalovny), používají jako palivo zbytek směsného komunálního odpadu po přetřídění, který zůstane po vytřídění recyklovatelných složek občany a vyrábějí elektrickou energii a teplo:
Spalovna v Brně (a.s. SAKO) začátek výstavby v r. 1975, v provozu od r.1989, v r.1994 zmodernizována (kapacita 224.000 t/rok)
Praha - Malešice (a.s. Pražské služby), v provozu od 1998, (kapacita 310.000t/rok),
Liberec (a.s. TERMIZO) v provozu od r. 1999, (kapacita 96.000t/rok)
Připravuje se výstavba spaloven Plzeň - Chotíkov a Přerov.

RNDr. Josef Pašek, Mgr. Markéta Purmová