Netopýři: „Jak moc jsou ovlivněni lidskou činností“

V pátek 14.10.2011 proběhla ve večerních hodinách ve spálenopoříčském zámku další z akcí pořádaných IC Envic Spálené Poříčí. Jak už název napovídá, celý večer byl věnován netopýrům. Přednášející Mgr. Helena Jahelková PhD. z Univerzity Karlovy a hlavně z organizace ČESON (Česká společnost pro ochranu netopýrů) byla osobou nejpovolovanější, která nás seznámila se spoustou zajímavostí ze života těchto často opomíjených živočichů.

Úvodem nás paní Jahelková provedla všemi druhy řádu letounů, vyskytujícími se v České republice. Dále nám přiblížila problematiku letních a zimních kolonií netopýrů a vysvětlila vše, co s tím souvisí. Během vytváření kolonií vznikají netopýrům (i lidem) nejčastější problémy. Dozvěděli jsme se, jak v těchto případech postupovat, abychom těmto tvorům ublížili co nejméně a zachovali jejich přirozený životní cyklus. Se změnou života lidí se velmi mění životní podmínky i pro netopýry. Jak se budovy opravují a zateplují, ubývá tradičních stanovišť a netopýři se stěhují přímo do lidských domů a bytů. Tím vznikají další a ještě složitější situace. Součástí přednášky byl i krátký dokumentární film.

Přednáška byla nejen teoretickým souhrnem informací, ale také praktickou ukázkou. Měli jsme možnost vidět živé exempláře netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus), netopýra nejmenšího (Pipistrellus pygmaeus) a netopýra ušatého (Plecotus auritus), kteří jsou trvale handicapovaní a tak jsou již delší dobu v péči člověka. To přineslo i mnoho zajímavých dotazů. Dále jsme si mohli prohlédnout přístroj používaný pro vyhledávání i určování jednotlivých druhů netopýrů. Přístroj zesiluje ultrazvuk vydávaný netopýry tak, aby byl slyšitelný lidským uchem. Slyšeli jsme i ukázky různých zvuků jednotlivých druhů. Přednášky se zúčastnilo asi 60 posluchačů, kteří odcházeli nadšeni z poutavého vyprávění.

netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus)

Tento druh netopýra je patrně nejhojnějším netopýrem ve střední Evropě. Vyhovují mu nejrůznější typy prostředí: sídliště, parky, zahrady, lesy i mokřady. V našich zeměpisných šířkách dává netopýr hvízdavý přednost oblastem pozměněným lidskou činností, ve kterých nachází vždy dost potravy. Můžeme je nalézt v neuvěřitelných úkrytech: přes den se skrývají mezi záclonami, ve vázách, ve větracích otvorech, v hromadách prken nebo dokonce mezi skly dvojitých oken. Vyskytuje se všude v Evropě, mimo nejsevernějších oblastí.

Potravou netopýra hvízdavého je téměř výhradně drobný létající hmyz, který za letu loví i požírá. Nejčastější jeho kořistí jsou komáři a nejmenší noční motýli. Větší úlovek si odnáší na určitá místa, kde ho teprve požírá. V létě tento netopýr zkonzumuje každou noc několik set kusů hmyzu. Každý netopýr hvízdavý loví na určitém okrsku. Jeho let je rychlý, plný zatáček a obratů. Podle způsobu letu je zkušený pozorovatel schopen určit druh netopýra. Na seznamu jeho jídelníčku najdeme i líhnoucí jepice, komáry a další hmyz.

Po celý rok žijí společenským způsobem života. Velké kolonie vytvářejí přes léto, když vychovávají mláďata. Na zimu se zase dávají dohromady na půdách a ve sklepích, kde přezimují ohromné kolonie čítající až dva tisíce jedinců. Oblíbenými úkryty jsou přes léto dřevěná obložení zdí a škvíry za okenními rámy nebo mezi cihlami. Někdy se tato malá zvířátka skryjí za firemními štíty. Netopýři jsou tak malí, že se dovedou protáhnout i otvorem o průměru pouhých patnáct milimetrů. Od jara do podzimu spí přes den jen velmi lehce. S vylétnutím na lov kořisti sice vyčkávají až do soumraku, někdy je však můžeme zahlédnout létat i přes den, především na sklonku podzimu. Největší činnost vyvíjejí netopýři hvízdaví za soumraku a někdy ještě před východem.

netopýr ušatý (Plecotus auritus)

Netopýři rodu Plecotus se od jiných netopýrů střední velikosti liší neobyčejně dlouhými boltci, které v letu drží vztyčené a otočené dopředu. Boltce jsou na čele vzájemně srostlé blanitým lemem a opatřené 18-24 příčnými svaly, s jejichž pomocí je netopýr v klidu harmonikovitě skládá nazad. Při zimování jsou boltce přiloženy k boku těla a složeny pod křídly, takže dopředu vyčnívají jen dlouhá blanitá ušní víčka (tragy).

Netopýr ušatý je převážně lesní druh. U nás obývá zejména podhorské a horské oblasti. Letní kolonie jsou malé, čítají obvykle okolo deseti jedinců, a lze je nalézt ve štěrbinovitých úkrytech na půdách domů (často na samotách a v menších obcích), ale také v dutinách stromů a ptačích budkách. Tento druh zimuje ve štolách, jeskyních, sklepích a ve stromových dutinách. Jeho hlavní potravou jsou motýli a dvoukřídlý hmyz, které sbírá z listů. Potravu loví v lesích, parcích a zahradách, obvykle v nevelké vzdálenosti od úkrytu. Je považován za usedlý druh - nejdelší zaznamenaný přesun činí 88 km (zjištěno na území ČR).

Palearktický druh, asijská část areálu však není souvislá (jsou známé populace v Mongolsku, na jihovýchodní Sibiři, v Číně a Japonsku). V Evropě chybí jen v jižním Španělsku a v severní Skandinávii. V České republice se jedná o běžný druh, který se vyskytuje na většině území