Náš TIP

Přejetím myši po mapě, rychle získejte telefon nebo adresu nejbližšího Informačního centra ENVIC.

Klikněte na IC pro detail.


jste zde: úvodní » Rostlinné invaze


Rostlinné invaze

Invazní rostliny

Počátek rostliných invazí je datován do vzniku neolitického zemědělství asi před 5 až 7 tisíci lety.

Lavinovitá šíření druhů, často velmi agresivní vůči původním druhům, jsou v dávné i nedávné historii přírody naprosto běžné.

Každý rostlinný druh někde vznikl, žije tam v určitém rostlinném společenstvu, v souladu se svým prostředím a velikost jeho populace regulují přirození nepřátelé. V oblasti svého vzniku je druhem původním. Když člověk přenese tento druh do jiného území, hovoříme o rostlinách zavlečených, nepůvodních nebo také exotických. K zavlečení cizích rostliných druhů dochází také prostřednictvím živočichů (trus ptáků a savců apod.).

K zavlečení dochází úmyslně (užitkové plodiny, okrasné rostliny) nebo neúmyslně, kdy se přenesou rozmnožovací části rostlin.

Většina našich zdánlivě tradičních druhů obilí je původem z východního Středomoří. Odtud pochází i většina plevelů, dotažených s obilím už během pravěku (např. vlčí mák, chrpa...).

Nejvíce nepůvodních druhů se vyskytuje v člověkem nejvíce narušených ekosystémech jako jsou městské aglomerace a jejich okolí, zemědělské oblasti, břehy řek. Málo zasaženy jsou přirozené typy ekosystémů, jako třeba rašeliniště nebo horské oblasti.

Invazní druhy jsou ty, které v novém prostředí zdomácní, šíří se a obsazují další a další lokality. V ČR máme registrováno téměř 1400 zavlečených druhů, přitom původní českou flóru tvoří něco přes 2500 druhů. Přibližně třetinu naší celkové flóry tvoří zavlečené druhy. Z biologického hlediska se počítá asi 90 rostlinných druhů za invazní. Druhů, jež mají negativní ekonomické důsledky, je asi 20-30 a většina z nich jsou zemědělské plevele. Druhů vysloveně problematických, ať už z hlediska biologického nebo krajinářského, jako jsou například křídlatky, bolševník, netýkavka žláznatá, borovice vejmutovka, není mnoho.

Nejúčinnější boj proti invazním druhům spočívá v mechanicko-biologické likvidaci.

 

Invazní rostliny můžeme rozdělit například podle míry nebezpěčnosti pro ekosystémy:

1. rostliny, které je nutné likvidovat

bolševník velkolepý, borovice vejmutovka, křídlatka japonská, křídlatka sachalinská, křídlatka česká, netýkavka žláznatá

2. výskyt rostlin se eviduje pro zamezení záměrného šíření

andělika lékařská, kolotočník zdobný, topinambur hlíznatý, třapatka dřípatá

3. přepokládaná invaze

hvězdnice anglická. hvězdnice novobelgická, dub červený, heřmánkovec nevonný, javor jasanolistý, puškvorec obecný, trnovník akát, škumpa orobincová, vlčí bob mnoholistý, zlatobýl kanadský, zlatobýl obrovský

 

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

pochází ze západního Kavkazu a do Evropy se dostal v polovině devatenáctého století jako okrasná rostlina. V Českých zemích byl poprvé vysazen v roce 1862 v zámeckém parku Lázní Kynžvart. Od té doby se rozšířil víceméně po celém území, početnější populace jsou v západní části republiky.

Dorůstá opravdu velkolepých rozměrů, výška dosahuje 2 – 5 metrů. Patří mezi nejvyšší evropské byliny. Jeho dutá, červeně skvrnitá lodyha může mít v průměru až 10 centimetrů. Jako jediná rostlina z čeledi mrkvovitých vytváří bolševník mohutný středový okolík o průměru až jeden metr, na kterém dozrává několik desítek tisíc semen.

Úspěch této invazní rostliny spočívá nejen ve velkém počtu a snadném šíření semen, ale i v jejich časném klíčení v polovině února. Rychle vytváří listové růžice a zastíní tak své okolí, sousedním rostlinám vzcházejícím později dokáže odfiltrovat i 80% slunečního světla. V počátečních dvou až pěti letech růstu shromažďuje zásobní látky v kořeni. Vykvétá od května do srpna a odumírá po vytvoření semen. Velká část z nich začíná klíčit hned po první zimě a celý cyklus začíná nanovo.

Bolševník obsahuje furanokumariny, toxické látky, které jej chrání před patogenními mikroorganismy a býložravci. Při kontaktu s rostlinou se jejich účinek nemusí projevit okamžitě, ale aktivuje se až po vystavení postiženého místa slunečním paprskům. Po několika hodinách se dostaví zánětlivá reakce v podobě puchýřů a červených skvrn, které mohou přetrvat i několik měsíců. V případě zasažení pokožky se doporučuje místo důkladně omýt vodou, mýdlem a po dobu několika dnů jej nevystavovat slunečnímu záření.

Způsobů, jak omezit jeho šíření je několik, prvním krokem je zabránit dalšímu přísunu semen do půdy a odstranit květenství. K osvědčeným metodám eliminace bolševníku patří chemický postřik, prováděný od května do první poloviny července. V okolí vodních toků i na jiných místech, kde je použití chemických látek problematické, lze rostliny oslabit kosením a pastvou, mladé listy bolševníku dobytku nevadí.

Netýkavka žláznatá (Impatiens gladulifera)

Původem himalájská rostlina z čeledi netýkavkovitých (Balsaminaceae) byla dovezena jako okrasná rostlina, rozšířila se až do střední Skandinávie.

Je to jednoletá, někdy až tři metry vysoká bylina příjemně vonící ovocem. Lodyha je přímá, větvená, dutá, tupě hranatá, světle zelená až tmavě nachová. Dolní lodyžní listy vstřícné nebo střídavé, horní vstřícné nebo v přeslenech, řapíkaté, vejčité až kopinaté, ostře pilovité. Květy ve 2 až 20květých hroznech vyrůstají z úžlabí listenů, jsou červenofialové, růžové nebo až téměř bílé, uvnitř tmavě tečkované, s ostruhou. Plodem je pukající tobolka vystřelující semena až do vzdálenosti 4 m, jedna rostlina dokáže vyprodukovat až 5000 semen. Kvete v srpnu až říjnu. Roste na vlhkých stanovištích, jako jsou břehy, mokré lesy, rumiště, hřbitovy, podél plotů, přístaviště, skladiště. Vyžaduje vlhké, výživné půdy a stinné stanoviště.

Je křehká a proto je při její likvidaci je nutné si dávat pozor na odlamování drobných úlomků, které slouží k vegetativnímu rozmnožování. Hrozí také vymrštění semínek při dotyku až do vzdálenosti čtyř metrů.

Křídlatka (Reynoutria sp.)

Pochází z východní Asie, do Evropy se dostala jako okrasná zahradní rostlina v 18. století. Vyhledává zejména stanoviště s dostatečnou hloubkou půdy a dostatkem vláhy. Z jednoho kořene vyrůstá každoročně až 20 stvolů. Listy obsahují látku, které se po odlisování využívá k potlačování prašné plísně na jiných rostlinách. Je velmi odolná proti chorobám a plísním a odumřelé stonky zůstávají v porostu někdy i celý následný rok. Kvete od září do října drobnými bílými kvítky v latách - což způsobuje, že semena někdy nedozrají, proto k rozmnožování slouží spíše oddenky hlavního kořene.

Křídlatka japonská (Reynoutria japonica)

Původně se vyskytovala jenom v oblasti východný Asie (Japonsko, Korea a Čína); do Evropy byla dovezena roku 1825 jako okrasná a medonosná rostlina. Dorůstá do výšky až 2,5 metru; listy jsou řapíkaté, podlouhlé vejčité, na rubu lysé; květy jsou malé, bílé a tvoří latu.

Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)

Původní výskyt je na Sachalinu; roku 1869 k nám byla dovezena jako ozdobná a krmná rostlina. Vysoká až 4 metry, listy podlouhle oválné, na rubu nepatrně ochlupené.

Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica )

Kříženec mezi výše zmíněnými druhy, z rodu Reynoutria je nejagresivnější a při likvidaci nejodolnější. Jako kříženec nemá pevné určovací znaky.

 

 

© Všechna práva vyhrazena ENVIC - ENVironmentální Informační Centra Plzeňského kraje  - envic.cz

tvorba webových stránek ANTstudio.cz | Administrace