Včelí produkty jako prevence i lék na nemoci

Včelí produkty jsou vzácným zbožím, které člověk využíval odedávna. Nejdříve je získával od divoce žijícíh včelstev, později si včelstva přemístil blíže ke svému obydlí a začal se učit včelařit. Proč? Právě kvůli včelím produktům. Hlavní význam včel je ale jiný - opylovací činnost. Využití si našly i produkty včel, které se používají v lidové medicíně, ale i jako výživové doplňky.

Co tedy od včel získáváme? Nejznámějším zástupcem je bezesporu med, jehož popularita jako sladidla i léčiva neustále roste, ovšem mezi včelí produkty nepatří pouze med. Dalším široce rozšířeným, ale obecně už méně známým, je propolis, pryskyřičná látka s desinfekčími účinky. Dalšími včelími výrobky jsou také pyl, mateří kašička, vosk a včelí jed. Pravými produkty včel jsou pouze vosk a jed, ostatní látky sice získáváme od včel, ale jejich původ je rostlinný.

V minulosti byly všechny včelí produkty široce využívány, s rozvojem moderní medicíny a syntetických léčiv se jaksi zapomnělo na staré a osvědčené potraviny či léčiva, které nám nabízí sama příroda.

Med

Med je asi nejstarším produktem, získávaným od včel. Nejdříve sloužil samozřejmě jako sladidlo, poté lidé začali objevovat i jeho léčivé účinky. Podle kreseb v jeskyních bylo zjištěno, že med byl využíván již v pravěku, doba paleolitická (15 000 let př.n.l.) - nejstarší zmínka o medu je dochována v Pavoučí jeskyni ve Španělsku. Med si našel své místo i ve starověku, ve starověkém Římě i Řecku.

Med můžeme rozdělit podle původu na 2 základní druhy:nektarový - květový (světlý) a medovicový - lesní (tmavý).

Květový med

Květový med je vyroben z nektaru, který včely sbírají na květech rostlin. Nektar je sladká řídká tekutina vylučovaná speciálními buňkami na květu rostliny, tyto buňky vytvářejí pletivo - nektarium. Pro rostlinu má toto pletivo obrovský význam, protože tvoří nektar, na který láká hmyz - opylovače, kteří pak mohou roznášet pyl z rostliny na další rostliny, tím dochází jak k opylení - profituje rostlina, tak i k zisku sladiny hmyzem. Květové medy bývají světlejší barvy a často i řidší konzistence ve srovnání s medovicovými medy. Květové medy také dříve krystalizují, samozřejmě se najde i výjimka a tou je med akátový, který krystalizuje až zhruba za 1-2 roky. Květové medy bývají jednodruhové - řepkový, slunečnicový, akátový, malinový atd., jejich získávání je náročnější, a proto jsou i dražší. Dále mohou být medy květové smíšené - nejde o jednodruhové medy, které se často nacházejí v oblastech s monokulturami nebo se širokým rozšířením jedné rostliny, ale o medy z více druhů nektaru z různých rostlin. Včely sbírají více druhů nektaru a v úle je smísí dohromady, tím vznikne smíšený květový med.

Medovicový med

Medovice je hustá a sladká tekutina vylučovaná stejnokřídlým hmyzem - mšice, červci, mery. Tento hmyz cizopasí na větvičkách, listech či pupenech stromů (listnatých i jehličnatých). Stejnokřídlý hmyz odsává ze stromů rostlinnou šťávu ("mízu"), tato šťáva rychle projde trávicím traktem cizopasného hmyzu, ten však spotřebuje jen velmi málo živin ze šťávy, nestrávené zbytky vylučuje z těla ven, čímž se vytvářejí kapičky nebo povlaky sladké tekutiny, která je lákavá pro jiný hmyz - včely a mravence. Včely tekutinu posbírají a v úle z ní vytvoří hustý medovicový med, tento med je tmavý, aromatičtější než květový, většinou vydrží dlouho tekutý, pomalu krystalizuje.

Pastovaný med

Pastovaný med patří také k jednomu z druhů medu. Vzniká druhotným zpracováním medu včelařem. Pastovaný med tedy včely nikde nesbírají, vyrábí se většinou z květových medů, které rychle krystalizují. Nejde o žádnou konzervační ani chemickou úpravu. Pastovaný med je vyroben pomalým mícháním klasického medu, mícháním vzniká med o jiné konzistenci a barvě než byl původní. V podstatě jde o rušenou krystalizaci. Když klasický med zkrystalizuje, vytváří velké krystaly, kvůli nim se špatně nabírá a je tuhý a tvrdý. Když však budeme med pomalu míchat, nedáme medu možnost vytvořit velké krystaly, budou vznikat jen malé krystalky, díky nimž bude mít med konzistenci pasty a nikdy nezkrystalizuje.

Vznik medu je složitá záležitost, je k tomu potřeba mnoho úlových včel, kterým létavka (včela, kterou můžeme potkat na květu či jinde venku), předá náklad nektaru nebo medovice. Létavka nasaje nektar (medovici) do tzv. medného váčku, při návratu do úlu jeho obsah předá sosákem úlové včele. Ta donesenou kapku předá dalším včelám v úle, kapka sladiny je tak několikrát spolknuta, každá včela část sladiny zahustí. Polykáním kapky včely přidávají k donesené sladině i enzymy ze svého zažívacího traktu, dále aminokyseliny (hlavně prolin). Jakmile je med zahuštěn asi na 28 - 32 % vody včela jej jen velmi těžko polyká a "vysušuje", proto hustou sladinu uloží do typické šestihranné včelí buňky. V úle je teplota kolem 35°C, z medu se ještě odpaří část vody a když se buňka naplní medem a ten má dostatečně snížený obsah vody, včely buňku zavřou voskovým víčkem. Med je uzavřen ve voskové buňce, nedostane se k němu vlhost, je dobře konzervován.

Léčení medem

Med by se měl konzumovat pravidelně jako prevence proti nachlazení. Mohou se vyskytnout alergické reakce na med, ty jsou většinou způsobeny pylovými zrny, které med obsahuje. V tom případě je vhodné si vybrat jiný druh medu, medovicové medy obsahují méně pylu než medy květové. Alergikům na pyly se doporučuje v mimosezónní době pravidelně konzumovat med od včelaře ze svého okolí. Med obsahuje pyl z jeho okolí, tělo je vystaveno alergenu v nízké koncentraci, může si tedy na alergen zvyknout a v pylové sezóně již nebude reakce na pyl tak silná. Nedoporučuje se konzumovat cizokrajné medy, u citlivých jedinců mohou pro tělo neznámá pylová zrna vyvolat alergické reakce.

Při nachlazení se doporučuje užívat med, při kašli hlavně med medovicový, který tlumí kašel. Při vysokých horečkách, které jsou náročné na metabolismus těla, je také vhodné podávat med, doplní tělu energii. Med byl dříve s oblibou používán při léčbě popálenin, ve 20. stolení se od jeho používání upustilo kvůli novým farmakologickým výrobkům, dnes jsou vědci vyvíjeny speciální obvazy na popáleniny obsahující med. Med totiž urychluje jejich léčbu. Med má antibiotické vlastnosti díky obsahu flavonoidů a fenolů, možné využítí při léčbě zahnisaných a nehojících se ran.

Propolis

Propolis je složen hlavně z pryskyřic a včelího vosku. V současné době jeho popularita v medicíně vzrůstá, používá se hlavně jako tinktura nebo jako přísada do mastí, zubních past a jiných kosmetických či léčebných výrobků.

Prolis má původ v rostlinách, včely jej sbírají na pupenech listů a květů. Největší přísun propolisu do úlu je v podletí (druhá polovina července až konec srpna), kdy jej včely sbírají hlavně na topolech. Dalšími zdroji propolisu jsou olše, vrby, břízy, duby, slunečnice... Včely okusují pryskyřici z pupenů a pomocí kusadel z ní vytvářejí hrudky, které si lepí na košíčky na třetím páru nohou. Poté ji dopraví do úlu, kde za pomoci úlových včel sundají hrudku propolisu z košíčků, úlové včely propolis dále zpracovávají. Včely také propolis částečně metabolizují, proto se flavonoidy v propolisu nacházejí ve formě aglikosidů.

Využití propolisu je velmi široké, dříve byl využívan hodně, podobně jako u medu byl s nástupem moderní medicíny odstrčen na vedlejší kolej.Propolis má silné antibakteriální účinky. Tlumí záněty, opary, infekce či chřipku. Používá se při léčbě ústní dutiny, např. paradentózy. Propolisovou tinkturou či mastí potírámě postižené místo, při užití vnitřně nakapeme několik kapek do vody a vypijeme, možno kapat na kartáček s pastou při čištění zubů.

Pyl

Pylová zrna jsou samčí reprodukční buňky rostlin, včelám ulpívají na povrchu těla, které je pokryto chloupky. Včely roznášejí pyl z květu na květ, čímž dochází k opylování hmyzosnubných rostlin. Pro včely je však pyl hlavně potravou bohatou na bílkoviny. Při jeho sběru si včely složitým procesem vytvoří z pylu hrudku, kterou upevní na košíček třetího páru nohou. Pyl včely donesou do úlu, kde je uložen do buněk (stejně jako med). V buňkách je utlačen hlavami včel a až je buňka asi ze 2/3 zaplněna, tak pyl zalijí kapičkou medu. Tím jej izolují od okolního prostředí, v pylu dochází k anaerobním procesům zrání.

V podstatě se můžeme setkat se 2 variantami pylových přípravků. Může jít o pyl rouskovaný nebo plástový.Rouskovaný pyl je pyl očesaný z nohou včel. Získává se při příchodu včely do úlu, kdy včela prochází přes speciální filtr - tzv. pylochyt, který slouží k oddělení pylové rousky z košíčku včely. Pyl pak spadne do zásobníku pod úlem. Plástový pyl se získává přímo z plástů - vypichováním. Tento pyl je pro člověka lépe stravitelnější, protože fermentací pylu v buňce dojde k narušení struktury pylového zrna.

Pyl je vhodný hlavně při nedostatku proteinů a při nutnosti rychlé obnovy tkání: po těžkých a vyčerpávajících nemocech, po operacích a větších úrazech, při únavě, v rekonvalescenci po mozkových příhodách, k celkovému posílení imunity, při vleklých zánětech, při onemocněních žaludku - vředy, pálení žáhy.

Mateří kašička

Mateří kašička je produkt hltanových žláž včel dělnic. Včely s ní krmí larvičky, dělničí a trubčí plod je většinou krmen méně než matky, které v mateří kašičce doslova plavou. Není nikde skladována, ale narozdíl od jiných včelích produktů je ihned spotřebovávána, vytvářejí jí mladší včely - tzv. kojičky, které mají hltanové žlázy nejaktivnější. Vzhledem k tomu, že jde o krmnou šťávu, díky které se vyvíjí mateří larvička, bude mít velice specifické složení, které není moc proměnlivé, proto byla mateří kašička uznána jako účinná léčebná látka.

Mateří kašička má indikace ověřené vědecky ale i účinky dosud neověřené: únava, stres, nervozita, snížená imunita, poruchy laktace, vady plodnosti, poinfarktové stavy, nízký tlak, poruchy CNS, u žen v přechodu, vhodná k jarním očistným kůrám. Dále se mateří kašička využívá v kosmetických přípravcí proti stárnutí kůže.

Vosk

Vosk slouží včelám jako stavební prvek. Z vosku staví plásty, do kterých matka klade vajíčka a z nichž se následně líhnou včely, trubci i matky. Do voskových buněk také včely ukládají pyl a med. Voskové plásty jsou potaženy vrstvičkou z propolisu. Vosk si včely produkují samy, dal by se téměř nazvat včelím potem. Po jeho vytvoření na zrcadélku vznikne malá šupinka, tyto šupinky včely zpracovávají kusadly a potom přilepí ke vznikajícímu plástu.

Čerstvý panenský vosk má barvu bílou, je poddajný při teplotě kolem 30°C, taje při asi 65°C. S věkem včelí plást tmavne - zabarvují jej nečistoty z plástu, pylová zrna a další. Není rozpustný ve vodě.

Vosk je pro člověka nestravitelný, používá se především jako přísada do mastí a krémů. Dalším využitím je ochrana dřeva a kovů, jako štěpařský vosk, či na výrobu svíček - ať už na svícení nebo jako dekorace.

Jed

Jed slouží včelám hlavně jako obrana proti nepříteli. Žihadlo mají dělnice a matka, trubci žihadla nemají. Jed se vytváří v jedovém váčku v zadečku, množství jedu se pohybuje kolem 0,15 - 0,30 mg, u matky kolem 0,7 mg. Žihadlo se nachází na konci zadečku, má zpětné háčky (jako hmoždinka), kvůli nimž se špatně vytahuje. Jakmile včela zabodne židalo do oběti, dojde k vyloučení jedu, pokud bodne do cizího hmyzu, o žihadlo nepřijde, když však bodne do člověka nebo zvířete, tak při snaze včely odletět si žihadlo vytrhne i s jedovým váčkem a nervovým gangliem. Žihadlo je samo schopno pumpovat jed (i bez těla včely - díky vytrženému nervovému gangliu), dokonce i když položíme žihadlo na jemnou kůži, samo je schopno se zabodnout do kůže.

Získávání včelího jedu je velmi náročné, bývá součástí různých mastí. V apitherapii se včelí jed aplikuje žihadlem přímo na určené místo na kůži. Včelí jed se používá pro léčbu zánětlivých onemocnění kloubů a svalů, bohužel jeho použití není v Evropě příliš rozšířené. Včelí jed vykazuje také antibakteriální funkci. Většinou pouze včelaři jsou vystaveni účinkům včelího jedu při běžných pracech se včelami. Včelí jed je ovšem zkoumán i v souvislosti s léčbou rakoviny.

Léčení včelím jedem se praktikuje hlavně ve Východní Evropě, kde vznikají i mnohé vědecké práce o včelím jedu. Léči se hlavně artritida, epilepsie, záněty mléčných žláz, snížená srážlivost krve, neurózy, záněty svalů, migrény, některé typy rakoviny, poškození vazů a svalů, pomalu se hojící rány, astma. Ve Střední Evropě není léčení jedem rozšířenéje díky rozvinuté moderní medicíně a obecnému strachu ze žihadel.

Pro zdravého dospělého člověka vážícího 60 kg je smrtelná dávka asi 560 žihadel. Osobně mám zkušenost s cca 150 žihadly během několika minut, které vyvolaly pouze jednodenní horečku. Z toho je vidět, že strach ze žihadel, potažmo cílené aplikace včelího jedu, je naprosto zbytečný.

Zpracoval Martin Čechura za použití uvedené literatury a vlastních zkušeností.

Titěra, D.: Včelí produkty mýtů zbavené

Richter, J.: Léčení včelími produkty

Hajdušková, J.: Včelí prudukty očima lékaře