Naučná stezka Ludvíka Očenáška

Projděte se po naučné stezce Ludvíka Očenáška, tato stezka vede z Plas přes Lomany do Dolní Bělé. Na trase naučné stezky je třináct zastavení, realizovaných především díky nadšení a píli Mgr. Jany Čihákové, předsedkyně občanského sdružení Přeskopec, která v hájovně Lipovka v Lomanech provozuje neobvyklé Muzeum těžby borové smoly. Naučná stezka nesoucí jméno konstruktéra a vědce Ludvíka Očenáška byla slavnostně otevřena a představena dne 28. září 2008 u hájovny Lipovka, u příležitosti Svatováclavské pouti. Stezka seznamuje nejen s jeho životem a vynálezy, ale také s florou, faunou, přírodními i geologickými zvláštnostmi okolí. Zajímavým doplňkem naučné stezky je Muzeum těžby borové smoly v hájovně Lipovka v Lomanech. Borová smola byla v minulosti žádaným zbožím, používala se na utěsňování sudů, v chemickém průmyslu, a sloužila jako přísada do střelného prachu.

Kdo byl Ludvík Očenášek?
Žil v letech 1872–1949. Byl významným konstruktérem, vědcem a průkopníkem raketové techniky. Od roku 1928 se systematicky věnoval výhradně raketovému výzkumu. Již v roce 1930 vyzkoušel v Praze na Bílé hoře několik zkušebních letů prvních československých raket poháněných tuhými palivy, které dosáhly výšky až 1,5 km. Navrhl a zkonstruoval také letecký motor, letadlo-jednoplošník nebo člun na raketový pohon.

Vybudování naučné stezky Ludvíka Očenáška podpořili: Plzeňský kraj, město Plasy, Lesy České republiky, s. p. a IC ENVIC Plasy, které vytvořilo specielně 4 informační panely s přírodovědným zaměřením za odborné spolupráce s Mgr. Janou Koudelovou, učitelkou biologie na místním gymnáziu.

Zastavení č.1 –  U viaduktu

Břehy Lomanského potoka tvoří hustý porost devětsilu lékařského (Petasites hybridus), jehož růžovo fialová květenství jsou 10 až 40 cm vysoká a objevují se už v březnu. Po odkvětu se tvoří  listy, které dorůstají až do délky 100 cm. V minulosti si jimi lidé chránili hlavu před sluncem. Léčebné účinky se projevují při léčbě kašle, astmatu, čerstvé listy se mohou přikládat na odřeniny nebo kloubní výrony, dříve se používal proti střevním parazitům např. škrkavkám. Nemá nežádoucí vedlejší účinky, takže se dá aplikovat i u dětí. Pro nepříjemný zápach se ale nepodává samostatně, ale přidává se do různých směsí.

V dubnu a květnu kvete žlutě na těchto místech blatouch bahenní (Caltha palustris).

Listnatý les podél potoka je tvořen hlavně olší lepkavou (Alnus glutinosa), což je jeden z mála našich stromů, který je schopen žít na promáčených půdách. Na kořenech olší parazituje nezelená narůžovělá nebo i bělavá rostlina podbílek šupinatý  (Lathraea squamaria). Kvete v březnu až dubnu fialovými květy. Nadzemní část rostliny je 10 až 25 cm vysoká, ale pod zemí je  mohutný oddenek, který zasahuje až do hloubky 2,5 m a váží 5 kg. Z něj vyrůstají četná haustoria, která pronikají do kořenů hostitelských rostlin- listnatých stromů, z nichž vysávají živné roztoky.

Smíšený les v okolí tohoto zastavení je tvořen bukem lesním, lískou obecnou nebo modřínem opadavým. Z výtrusných rostlin tu roste mech ploník obecný a kapraď samec, ze semenných rostlin je významná žlutě kvetoucí hluchavka pitulník žlutý.

Zastavení č.2 – Mozolinský mlýn

Les je tvořen několika  druhy listnatých stromů. Velmi častý je tu jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus), občas se vyskytuje i habr obecný (Carpinus betulus).
Z keřů tu hojně roste bez červený (Sambucus  racemosa), jehož semena jsou jedovatá a také bez černý (Sambucus nigra), jehož květy a plody se užívají hojně v léčitelství, hlavně při nachlazení a při chorobách cévního ústrojí. Jeho kůra a listy jsou ale také jedovaté. Naši předkové ho velmi často využívali a pěstovali u svých obydlí. Řídili se totiž rčením : ,, Před heřmánkem klekni a před bezem smekni.“
Významné jsou i byliny. Přímo na břehu potoka roste lilek potměchuť (Solanum dulcamara), který má velmi hezké fialovo žluté květy a lesklé červené plody. Je stejně tak, jako ostatní zástupci tohoto rodu lilek, jedovatý a pro dětské sběrače nebezpečný.
Porost na okraji lesa a při cestách je v létě tvořen mnoha rostlinami, nápadné jsou květy kakostů, velkými fialovými až modrými květy kvete kakost luční (Geranium pratense), fialovo červenými kakost bahenní (Geranium palustre).
Les v okolí Mozolínského mlýna je hojně osídlen ptáky. Ve stromových dutinách, které si sám vydlabává, žije strakapoud velký (Dendrocopos major).
Potok a jeho břeh je domovem mnohých živočichů, vyskytuje se tady ondatra pižmová, hlodavec, který k nám byl zavlečen v roce 1905 a 1906 ze Severní Ameriky. V těchto letech byle vysazena na panství Colloredo- Mansfeldů u Dobříše a odtud se rozšířila po celém území našeho státu i k sousedům. Její rozšíření nepůsobí žádné potíže.
Na květech a na dřevinách se tady vyskytuje tesařík (Leptura quadrifasciata). Ve dřevě stromů probíhá jeho vývin v dospělého brouka, který trvá i několik let.

Na rostlinách se tu také vyskytují zelenozlaté mandelinky.

Zastavení č.3 – Tři hadriáni

Na stinných a vlhkých místech  roste netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), vysoká někdy i 1m, šedě ojíněná a dužnatá. Má velké, žluté květy. Jméno je odvozeno od jejích plodů, které stačí ve zralosti nepatrně stisknout a semena jsou vystřelena i několik metrů od mateřské rostliny. Na místa jejího výskytu se tlačí netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), která je u nás nepůvodní a osidluje podobná stanoviště jako předchozí druh, ale dokáže růst i na sušších místech. V polovině 19. století se u nás začala pěstovat v botanických zahradách, odkud se hojně rozšířila. Patří mezi invazivní rostliny. V okolí tohoto stanoviště se vyskytují oba druhy netýkavek poměrně hojně.
U nedaleké silnice i u rybníka roste brslen evropský (Euonymus europaeus), 1m – 7m vysoký keř, který je nápadný hlavně na podzim svými plody – růžovými až karmínově červenými tobolkami. Brslen obsahuje jedovaté látky, otravy byly pozorovány hlavně u dětí a u zvěře. Odvar z plodů se používal k barvení na žluto. Rozdrcené plody rozetřené s máslem se užívaly jako mast proti vším. Dnes už brslen spíše plní estetickou úlohu v naší přírodě.
V loužích a jiných stojatých a mělkých vodách v okolí tohoto stanoviště se vyskytuje velmi vzácný a ohrožený druh obojživelníka čolek obecný.

Při  procházce často slyšíte zpěv budníčka menšího, projevuje se pravidelným ,, cilp calp, cilp calp“. Je to částečně tažný pták, který přezimuje v jižní Evropě.

Zastavení č. 4 – Lomanský rybník

Na břehu i v nedalekém lese roste náprstník červený (Digitalis purpurea), dvouletá, až 150 cm vysoká a jedovatá bylina. Někdy vytvoří bohaté květenství až se 120 zvonkovitými květy, které jsou nachové a vzácně i bílé. Není u nás původní a šíří se vyséváním a zplaňováním. Náprstník patří mezi základní srdeční léky. Nesmí se ale používat v lidovém léčitelství, protože obsahuje mnoho jedovatých látek. Smrtelnou dávkou pro člověka mohou být pouhé dva snědené listy, je nutno dodat, že pro jejich odporně hořkou chuť je velmi obtížné je pozřít.
Kolem rybníka i u potoků můžete vidět tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) s bílými nebo nažloutlými květy. Dříve se z něj získávala kyselina acetylsalicylová, čili aspirin.

Ve vodě žije mnoho zástupců hmyzu. Z velkých a nápadných brouků např. potápník vroubený, který je až 3,5 cm dlouhý. Dospělec i jeho larva jsou draví. Živí se malými rybami, pulci i žábami, občas zaútočí i na zvíře, které je větší než on sám. Larvy mají kusadla, kterými vysávají svou kořist. Potápníci umí plavat ve vodě i přelétávat do jiných vodních nádrží.

autor : Ivo Kornatovský