Přírodní zajímavosti Kladrubska

Kladruby, městečko ležící 30 km západně od Plzně, oplývají celou řadou přírodních zajímavostí. V okolí Kladrub se nachází několik významných ekosystémů s bohatým druhovým zastoupením flóry i fauny.  Můžeme se zde setkat i s druhy, které jsou zákonem chráněné.

Naši procházku za přírodními zajímavostmi začneme u dominanty města, kterou je bezpochyby bývalý benediktinský klášter. Nad klášterem u silnice na Skapce se nachází 3 mohutné duby letní (Quercus robur), které byly prohlášeny za památné stromy. Nejmohutnější z nich má obvod 740 cm a výšku 25 m.  Tento strom je také nejmohutnějším stromem v celém bývalém okrese Tachov. Všechny tyto duby byly součástí dubové aleje, jejíž stáří se odhaduje na necelých 500 let. Většina stromů z ní však byla zničena při velké vichřici v roce 1843.

Obr. 1_ Dub letní u kladrubského kláštera (památný strom)

Na areál kláštera navazuje bývalý zámecký park. V této lokalitě nalezneme spoustu zajímavých stromů a keřů. Kromě dubů a lip zde roste například douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), topol bílý (Populus alba), tis červený (Taxus baccata) nebo líska turecká (Coryllus colurna).

Brzy na jaře se stráně v tomto parku pokryjí modrobílým kobercem tvořeným jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis) a sasankou hajní (Anemone nemorosa), k nimž se přidávají další kvetoucí rostliny: plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) s modrými a růžovými květy, dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia) s drobnými fialovými kvítky, sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) se žlutými květy, rostoucí v části parku u řeky, a bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) s drobnými nenápadnými zelenavými kvítky.

Obr. 2_ Jarní koberec sasanek a jaterníků v zámeckém parku

Začátkem května tento překrásný koberec zmizí a nahradí jej další rozkvetlé druhy, jako ptačinec velkokvětý (Stellaria holestea) s bílými květy nebo hluchavka žlutá (Lamium galeobdolon) se žlutými květy.

Koncem května rozkvétá konvalinka vonná (Convallaria majalis) s bílými květy, pstroček dvoulistý (Majanthenum bifolium) s bílými kvítky v hroznu (jeho plody tvoří červené bobulky), kokořík vonný (Polygonatum odoratum) s bílými květy a pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina) s drobnými žlutozelenými kvítky. To už ale stromy začínají mít husté koruny a bylin kvete málo.

Teprve koncem června a začátkem července vykvétá královna zdejší květeny lilie zlatohlávek (Lilium martagon).

Je to květina patřící mezi ohrožené druhy a zřejmě tu roste samovolně, aniž by sem byla uměle vysazována. Je to mohutná, až přes jeden metr vysoká rostlina s typicky liliovitou růžicí listů a nádhernými bělorůžovými květy.

Obr. 3_ Lilie zlatohlávek rostoucí v zámeckém parku

V parku je také bohatě zastoupena fauna. Především v zimě můžeme pozorovat, jak se na krmítka podél cest slétá řada drobných i větších ptáků. Jsou to např. sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus coeruelus), sýkora babka (Parus palustris), sýkora uhelníček (Parus ater), brhlík lesní (Sitta europea), šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) a strakapoud velký (Dendrocoppus major). V létě přibudou další druhy, které na zimu odlétají.

V tomto parku bylo již zaznamenáno i hnízdění výra velkého (Bubo bubo) a dudka chocholatého (Upupa epops). Na věži kláštera hnízdí pravidelně poštolka obecná (Falco tinnunculus).

Dalším zajímavým místem v okolí Kladrub je mokřadní biotop, který se nachází pod základní školou v údolí říčky Úhlavky. V těchto místech řeka Úhlavka protéká širokou údolní nivou, do níž se při jarním tání sněhu nebo při dlouhodobých deštích rozlévá řeka a vzniká trvale zamokřená půda. Tady je z velké části pokryta porostem rákosu obecného (Phragmites communis), který dosahuje výšky až dva metry. Rostl tady už v 16. století, jak dokazují staré zápisy v kladrubských městských knihách.

Taková zamokřená půda je zdánlivě neužitečná, protože nemůže sloužit ani k pěstování zemědělských plodin, ani k pastvě dobytka. Ještě před několika desítkami let se takové lokality uměle vysušovaly a odvodňovaly pomocí různých melioračních zařízení, ale příliš velký užitek takové plochy potom stejně nepřinášely.

Brzy se však ukázalo, že zamokřené biotopy nejen nejsou ztrátou pro hospodářství mikroregionu, ale naopak přinášejí značný užitek pro místní mikroklima, že jsou zásobárnou vody v době sucha, že jsou domovem celé řady ptactva i dalších živočichů, významných pro krajinotvorbu. V této rákosině se občas vykytují někteří dravci z podčeledi motákovitých, i když zde pravděpodobně zatím nehnízdí. Naopak, velice časté jsou zde oba druhy rákosníků – rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) a rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus), jejichž hnízda lze najít mezi několika rákosovými rostlinami spletená jako košíčky.

Pokud bychom pokračovali dále po toku Úhlavky narazíme na kamenné stráně, které jsou domovem ohrožené rostliny s názvem bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Je to asi 50 až 80 cm vysoká bylina s dlouhými trávovitými (úzkými) listy a hroznem zářivě bílých květů se 6 okvětními lístky. Jejími plody jsou vejčité zašpičatělé tobolky asi 10 mm dlouhé. Kvete v červnu a červenci. Vyhovují jí travnaté skály. V květnu začínají z cibulky v zemi rašit listy a obvykle ve druhé polovině května se objeví dlouhý stvol s poupaty. Bělozářka liliovitá se v České republice vyskytuje pouze na lokalitách v západních a severozápadních Čechách a ve středočeském regionu, a to pouze na vhodných stanovištích. Její ohrožení spočívá v úbytku vhodných stanovišť a sběru jako dekorativní rostliny. Díky její vzácnosti je bělozářka liliovitá chráněna zákonem v kategorii ohrožený druh (vyhláška č. 395/1992 Sb.). V červeném seznamu zařazena do kategorie C3 - ohrožený druh (Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky - stav v roce 2000, AOPK, 2001).

Obr. 4 _ Bělozářka liliovitá kvetoucí na kamenných stráních

Mezi další ohrožené rostliny, se kterými se můžeme na Kladrubsku setkat, patří prha chlumní (Arnica montana), vřesovec pleťový (Erica herbacea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), prstnatec májový (Dactylorhysa majalis) a další.

Na Kladrubsku žije také celá řada ohrožených druhů živočichů. Jedná se například o výra velkého (Bubo bubo), čápa černého (Ciconia nigra), netopýra velkého (Myotis myotis), sovu pálenou (Tyto alba), mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), ropuchu zelenou (Bufo viridis), kuňku žlutobřichou (Bombina variegata), otakárka fenyklového (Papilio machaon), mravence lesního (Formica rufa) a mnoho dalších druhů.

Velkou zajímavostí je také výskyt ledňáčka říčního (Alcedo atthis). Ledňáček říční patří mezi silně ohrožené druhy. Je považován za klenot našeho ptactva a pro jeho pestré barvy, modrozelenou a okrovou, se mu říká létající drahokam.  Právě břehy přirozeně meandrující řeky Úhlavky představují vhodné stanoviště pro jeho hnízdění. Pokud budete mít štěstí, můžete ho zastihnout při velice rychlém průletu nad říční hladinou.

Obr. 5_ Ledňáček říční hnízdící v březích řeky Úhlavky

V okolí Kladrub se nachází husté jehličnaté lesy, které jsou bohaté na výskyt různých druhů hub. Najdeme tu především druhy jako suchohřib hnědý (Boletus badius), hřib žlutomasý (Boletus chrysenteron) (babka), klouzek modřínový (Suillus grevillei), hřib strakoš (Suillus variegatus), ale i „praváky“. Hojně se v okolních lesích vyskytuje nejedlý podhřib žlučový (Boletus felleus), tolik podobný pravému hříbku, se silně hořkou chutí. Najdeme zde také jedovatou muchomůrku červenou (Amanita muscaria) nebo jedlou muchomůrku narůžovělou (masák) (Amanita rubescens).

Z živočichů nás v jehličnatém lese zaujmou především ptáci. V korunách stromů můžeme spatřit pěnkavy, sýkory, pěnice, kosy, drozdy, ale i naše nejmenší ptáky - střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes), králíčka obecného (Regulus regulus) a králíčka ohnivého (Regulus ignicapillus).

Mezi běžné obyvatele zdejších lesů patří mravenec lesní (Formica rufa). V lesích nad Žďárským potokem můžeme najít na ploše necelých 5 hektarů téměř dvě stovky mravenčích kup. A ty nejsou nikterak malé, největší z nich jsou i 90 cm vysoké s průměrem až 2 metry i více. Při tom musíme počítat, že pod nimi, v zemi jsou vytvořené mravenčí chodbičky do hloubky rovněž kolem jednoho a půl metru. Takové mraveniště je na povrchu tvořeno z jehličí, malých větviček, kamínků, stébel trávy i úlomků kůry stromů. Vše je v něm uspořádáno tak dokonale, že při normálním dešti nepromokne, že se v něm udržuje stálá teplota a je stále provzdušňováno důmyslnými větracími šachtami.

Žije v něm většinou více než 100 000 jedinců, v největších mraveništích může dosáhnout jejich počet dokonce až jednoho miliónu, ovšem rozdělených do několika dílčích rojů, z nichž každý má svou vlastní „královnu“. Od každé kupy vychází několik potravních cestiček, které dosahují délky desítek metrů od obvodu mraveniště. Na nich můžeme spatřit mravenčí dělnice, jak se doslova lopotí s materiálem na stavbu svého příbytku nebo s nějakým mrtvým tělem hmyzu, které táhnou směrem k mraveništi.

Směrem k jihu bývá obvykle stěna mraveniště méně příkrá a delší. V zastíněných místech bývají mraveniště vyšší, než na místech osvětlených. V mraveništi může s mravenci v symbióze (soužití) bydlet i celá řada jiného hmyzu, hlavně brouků (např. larvy zlatohlávka se vyvíjejí velice často v mraveništi), nebo mravenců jiných druhů.

Obr. 6_ Mraveniště mravence lesního

S většinou v tomto článku jmenovaných živočichů a rostlin se můžete setkat při návštěvě naučné stezky, která vás provede blízkým okolím Kladrub. Tato stezka začíná a končí u kladrubského kláštera a vede po žluté turistické značce. Stezka je dlouhá 6 km a obsahuje celkem 15 zastavení, která jsou zaměřena na přírodu Kladrubska a také historii samotných Kladrub. Naučná stezka vede zajímavými lokalitami, které se vyznačují bohatým zastoupení živočichů i rostlin.

Autor: Mgr. Petra Čechurová, Ekocentrum Tymián, o.s., Kladruby